Porotci

31. března 2018 v 14:38 | Katka Jandlová |  Porotci
Medailonky porotců z počátku soutěže, tedy z roku 2012. Postupně je budu upravovat, podle jejich přání.




Karel Doležal

Čte, píše, hodnotí, přednáší, nadává. Pořadí si vyberte sami. Tiskem knižně nebo v časopisech překročí letos dvacítku povídek a konečně snad nachází dostatek času na sepsání něčeho delšího, v čemž mu ale soustavně zabraňují dva synové ve věku jeden a tři roky. Skokan v Ceně Karla Čapka za rok 2011 a dvojnásobný Pulec za mikropovídku v letech 2013 a 2015. Loni se stal vrchním Žoldnéřem fantazie a letos se s povídkou Popelák zúčastnil série Kladivo na čaroděje. Živí se jinak jako překladatel, ale nepřekládá nic zajímavého.


Cirrat

Na rozdíl od Sikara, který je ještě o něco šílenější než já (a je to skvělý pocit, být ta normálnější), nepíšu takovým tempem a první literární soutěž, které se hodlám zúčastnit, je letošní CKČ - letos mi totiž bude třicet, tak proč to nezkusit. Co se ale literatury obecně a teorie psaní týká, mám docela slušné základy a troufám si říci, že mám načteno dost na to, abych mohla říci, jestli je něco napsáno skutečně kvalitně nebo jestli jsou některé body, ve kterých by se autor měl zlepšit.

Nečekejte ode mě automatické body za účast. Nečekejte ode mě pochopení pro prohlášení "ale já to tak cítím" a "ty mi vůbec nerozumíš" - úkolem autora je totiž komunikovat svoje představy natolik zřetelně, aby je čtenář pochopil, a to bez ohledu na styl, médium, žánr a další záležitosti. Pokud vám nerozumím, je to proto, že ke mně vaše dílo nekomunikuje dostatečně zřetelně. Rozhodně ode mě nečekejte pochopení pro art terapii - je možné, že vám to pomáhá, ale nemá to v soutěži co dělat.

Za mentální huhňání si pod nos, hrubky a překlepy a další věci vám automaticky budu snižovat úspěšnost. Nečekám od vás originalitu a absolutní nečekanost za každou cenu, čekám od vás čitelný kus, který bude mít svou logiku, hlavu, patu a něco mezi tím, řemeslně dobře odvedený a hlavně ale napsaný s citem a s kusem vloženého srdce (a taky trochu autorových slz, krve a potu - nic kvalitního není zadarmo).

Co se psaní týče, je pro mě vzorem mimo jiné pan David Eddings, který nás bohužel v létě 2009 opustil navždy. V předmluvě jedné ze svých knih popisoval, jak kolikrát škrtá stovky slov nebo musí zahodit celodenní práci, protože s ní není spokojený. A že je potřeba psát, psát a psát, a to v počtu několika tisíc slov denně, aby si člověk vypracoval svůj styl a věděl, odkud kam kráčí.

Myslím, že se mi snad nejvíc líbí jeho následující výrok:
This is what I was talking about earlier when I suggested that most aspiring fantasists will lose heart fairly early on. I was in my mid-teens when I discovered that I was a writer. Notice that I didn't say 'wanted to be a writer'. 'Want' has almost nothing to do with it. It's either there or it isn't. If you happen to be one, you're stuck with it. You'll write whether you get paid for it or not. You won't be able to help yourself. When it's going well, it's like reaching up into heaven and pulling down fire. It's better than any dope you can buy. When it's not going well, it's much like giving birth to a baby elephant. You'll probably notice the time lapse. I was forty before I wrote a publishable book. A twenty-five year long apprenticeship doesn't appeal to very many people.

"To je to, o čem jsem mluvil, když jsem tvrdil, že většina autorů fantasy ztratí odvahu prakticky hned na začátku. Mně ještě nebylo dvacet, když jsem zjistil, že jsem spisovatel. Všimněte si, že jsem neřekl "že chci být spisovatel". "Chtění" s tím nemá skoro nic společného. Buď to tam je nebo není. Pokud jste spisovatel, už se toho nezbavíte. Budete psát, ať už za to placení jste nebo ne. Nebudete si moci pomoct. Když to jde dobře, je to jako natáhnout se do nebe a sršet oheň kolem sebe. Je to lepší než jakákoli droga, kterou si můžete někde koupit. Když to nejde, je to tak nějak jako snažit se porodit slona. Pravděpodobně jste si všimli, kolik času uběhlo. Než jsem napsal svou první knihu, která se dala vydat, bylo mi čtyřicet. Pětadvacet let učení se řemeslu - to moc lidí neláká."

Drtivá většina z nás je na samém začátku své psací dráhy. Někdo se tomu možná věnuje víc, někdo míň, někdo to chce jen tak zkusit. Prosím, proti gustu žádný dišputát. Ale vždy u toho myslete na své čtenáře, protože nepíšete proto, abyste se tím pak někde potají kochali - alespoň do téhle soutěže ne. Já vám tentokrát můžu poskytnout zpětnou vazbu o tom, jak vaše věci na čtenáře působí - a v tom vidím svou úlohu jako porotce.


Tereza Temnářka Matoušková

Když je vám skoro třicet, vymýšlíte si šílené příběhy a mluvíte s imaginárními přáteli, jste buď blázen nebo spisovatel. Já píšu. Většina mých příběhů se odehrává v ponurém fantasy světě Podmoří, který lze zařadit i do tzv. arcanepunku - subžánru fantastiky, v němž vedle sebe existují magie i věda. V tomto světě se odehrávají i mé tři první romány - Hladová přání (Krigl, 2011), Vílí kruhy (Mytago, 2015), Děti vánice (Nakl. Epocha, 2016) - a řada povídek. Samostatným románem je Válka zrcadel (Nakl. Epocha, 2017), jehož děj se odehrává ve zmírajícím světě, stiženém invazí démonů. Ve spolupráci s Knihovnou Jiřího Mahena v Brně a Městskou knihovnou v Praze pořádám už řadu let Literární dílny pro mládež. Momentálně žiju s partnerem v Praze, věnuji se historické antropologii a sbírám plyšové myši.


Juraj "jurinko" Kaščák

Jediný Slovák v porote, nositeľ vlajky bratského priateľstva, s povesťou drsného kata portálu scifi.sk. Ešte stále lepší kritik, ako autor, čo ho patrične frustruje, ale pracuje na sebe, a dúfa, že niekedy ku sklonku života sa mu podarí stať sa skutočným spisovateľom. Žije v Trenčíne, je ženatý.


Davod P. Stefanovič

Více než dekádou otlačenin od židlí na porotní straně stolu protřelý hodnotitel, literární a filmový recenzent (Pevnost, FantasyPlanet.cz a další) a kdysi dávno aktivní autor (např. Drakobijci VIII - 1. místo). Pyšní se vlastnictvím kompletní New Weird edice vydané nakladatelstvím Laser a Chinu Miévillovi ve svých pubertálních letech vystavěl nejeden oltářík. Fantastiku konzumuje od nevidím do nevidím, převážně tu divnou, a tak podivnost oceňuje i u participantů literárních soutěží, ač jak známo, podivnost se musí umět.


Lucka Anna Procházková

Tak, co bych o sobě řekla. Jsem praštěná ajťačka, co píše nejen kód. Studuji na ČVUT, píšu do fakultního časopisu a přivydělávám si mimo jiné copywritingem. Celkově mám blízko k novinařině, ale srdcovkou zůstává psaní, a to převážně dílek fantasy a sci-fi žánru. Nicméně přiznávám, že na psaní nemám tolik času, co bych chtěla, a tak mé jméno na výsledkových listinách soutěží nehledejte. Psaní a čtení mě ale baví, takže se vám pokusím poskytnout svůj skromný názor na dílo, co zašlete.


Maglaiz

"Zanechte vší naděje, kdo vstupujete,"
Dante Alighieri-Božská komedie (překlad Vladimír Mikeš)
Vy, kdož se chcete pochlubit svým pisatelským umem, byste měli prvně znát ty, kteří vás budou soudit. Pokud čekáte, že já, Maglaiz, budu tím hodným porotcem, mýlíte se.
Jsem vaše noční můra, jsem přízrak děsící vás za bílého dne. Jsem Maglaiz. S přestávkou osidluji blogový svět již pět let. Bavím se tajnými plány na ovládnutí světa, literární tvorbou a četbou. Dvacetiletá pochybná osoba ženského pohlaví, která se stala spolutvůrcem nového uměleckého směru cyprealismus, byla pozvána k vykonání katovského povolání a s ďábelským chechotem se tohoto úkolu patřičně zhostí. Od studentky českého jazyka a historie nečekejte mluvnické úlevy a už vůbec ne mírnost při hodnocení obsahové stránky vaší práce. Stejně jako jsem přísná sama na sebe, budu přísná i na vás, protože pouze přísností se člověk dokáže posunout ve vývoji. A u literatury to platí dvojnásob.
Vzhledem k tomu, že mou velkou láskou jsou knihy (kdybyste měli doma nějakou obzvlášť starou a chtěli ji vyhodit, dejte vědět) a mými osobními guru jsou Oscar Wilde, Johann Wolfgang Goethe, Edgar Allan Poe, Jan Werich, Miroslav Horníček, Karel Čapek, Bram Stoker, Zdeněk Jirotka, Karel Hynek Mácha, John Ronald Reuel Tolkien, Terry Pratchett, Tereza Matoušková a Karel Doležal, je jasné, že si nesednu na zadek jen tak před něčím. Ano, jsem zmlsaný čtenář a podle toho se i řiďte.
Nechtějte vědět, jaká povídka u mne má šanci zvítězit, protože nevím, které z mých schizofrenních já bude u hodnocení přítomno. Jediné, co vám mohu říci, že s Mary Sue a jejím srdce rvoucím příběhem si ode mne vysloužíte akorát tak kopanec a hezkou kornoutovou čepičku s velkým nápisem TROUBA.


Katka Jandlová

(tento medailonek musím doplnit!)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama